Nejlepší je začít už od malých dětí. Právě batolata a předškoláci mají přirozenou touhu napodobovat své rodiče, a vy toho můžete krásně využít. Že malé děti jsou spíše práce navíc? Samozřejmě, nemůžeme čekat, že tříletý sám vytře nebo vysaje, ale přemýšlejte, kdy jste naposledy sbírali jejich hračky, věšeli po nich ručníky v koupelně nebo hledali věci, které roztahali po bytě?
Tak právě tím můžete začít. Místo rozkazů a zákazů zkuste motivaci pomocí samolepek nebo třeba tabule, ze které si dítě bude moci samo odškrtávat splněné úkoly. Co dělat, pokud už jsou vaši potomci odrostlejší, a vy chcete, aby začali doma něco dělat? Dobrou zprávou je, že nic není ztraceno. Děti každého věku chtějí být brány jako dospělejší, a dát jim nějakou skutečnou odpovědnost je většinou motivace, které nedokáží odolat. Nechte je třeba udělat celou večeři, od plánování přes vaření až po závěrečný úklid. Dobrý nápad je také navyšovat míru odpovědnosti spolu s mírou povinností. Dokážeš sám od sebe udržet svůj pokoj čistý? Fajn, protáhnu večerku. Uklízíš sama od sebe i jinde v bytě? Možná bys mohla mít jeden víkend byt pro sebe.
Co když se nechce? Některé děti se zdají být odolné veškerým slibům, příkazům i zákazům. Přemýšlejte o tom, jaký příklad jim vy sami dáváte. Pokud například uklízíte po svém partnerovi nebo partnerce, bude asi dost obtížné vysvětlit dětem, proč ony po sobě musí uklízet, když máma nebo táta nemusejí. Takže se zkuste jako první krok domluvit s vaší drahou polovičkou, že musíte táhnout za jeden provaz. Přemýšlejte také o svých vlastních standardech. Pokud jsou v domě či bytě dva puberťáci, tak to tam prostě nikdy nebude vypadat jako v katalogu. Vaši potomci možná prostě nevnímají tašku pohozenou na podlaze nebo odkopnuté boty jako nepořádek. Neříkáme, že byste se měli vzdát všeho, ale přemýšlejte o věcech, které jsou pro vás důležité, a které jste naopak ochotni „přehlédnout“.