Společnost tvořená pouze naprostými individualitami by nemohla nikdy fungovat. Každý by se odlišoval a měl jiné představy a sny, o které by usiloval, každý by si šel jenom za tím svým a nedbal na to, co si přejí ti ostatní, a proto by se společnost rozpadla a nebyla by v ní žádná spolupráce. Nikdo by nikomu nepomáhal, nikdo by pro ostatní nic nedělal, nikdo by nikoho nezastupoval a nemluvil jménem všech. A to by byla tragédie.
A tak si lidi vybírají ze svého středu svoje reprezentanty, kteří je zastupují. Anebo se jim nějaký diktátor vnutí násilím a jim nezbývá nic jiného, než se smířit s tím, že zkrátka tenhle člověk nebo takoví lidi mluví jménem všech, kdo do společnosti patří.
Takovému zastupování většího počtu lidí několika jedinci se říká politika. A je politika velká, která znamená činnost vlády určité země nebo dokonce celé části světa, jako je dejme tomu Evropská unie, a potom i politika malá, jako je řízení obce, města, okresu nebo kraje.
Podle toho, kolika lidem určitý politik nebo skupina politiků vládne, se měří váha takové politické garnitury, tomu je úměrný počet zájemců o takové posty. Je tu tedy různý vliv, různý význam a taky třeba plat a rozhodovací pravomoc.
Být politik někde nahoře je tedy finančně určitě lepší než sedět jen někde v obecním zastupitelstvu. Ale není to zadarmo. Je to vykoupené tím, že čím je člověk výš postavený, tím se tlačí víc lidí na jeho místo a tím dřív ho zřejmě sesadí, a taky se na takového vysokého politika snese víc kritiky, nakydá víc špíny. Třeba kvůli tomu, že víc krade, a to bez ohledu na skutečnost, jestli se toho dopouští nebo ne.
A jak mají vypadat lidi, kteří se chtějí stát politiky? Co mají dělat před volbami, co v době voleb a co poté, co jsou zvoleni a dostanou svojí židli? Na tom se nedá shodnout. Různí voliči chtějí různé kandidáty a nikdo se nezavděčí všem.