Dneska už se asi nedozvíme, odkud zvyk smažení vaječiny přišel. Stejně jako většina křesťanských svátků jsou i letnice doprovázeny mnohými lidovými zvyky, které se v mnoha krajích dodržují dodnes. Studánky se už tak často nečistí, ale jízdy králů jsou dodnes na mnoha místech provozovány. Hlavně na vesnicích Jižní Moravy. Na Valašsku se ještě v některých rodinách dodržuje tradice s prvními výhony ovcí a krav na letní pastviny. Kterým se kdysi na prahy chlévů pokládalo syrové vejce. A pokud nebylo rozšlápnuto, znamenalo to dobré znamení na celý příští rok. Vejci se koulelo i kravám po hřbetech, aby se v nich udržela plodnost. A kolem nich se vytvářel ochranný magický kruh.
Svatodušní svátky jsou v současné době především možností se sejít s přáteli a strávit s nimi příjemné odpoledne. S ochutnáním smažených vajíček na rozškvařeném špeku. A posypaných vrstvou zeleného pažitu. Už nikdo nesoutěží v prvním vyhnání na pastvu, neboť v minulosti ten, kdo si nepospíšil a zůstal poslední, byl nazván záprtkem. Což označovalo zkažené vejce. A nejen to. Kdo prohrál, byl vymáchán v nejbližší louži. A k hanlivému záprtku se ještě přidávalo, že smrdí na devatery hory. O tom, kdo bude smažit vaječinu pro ostatní, se rozhodovalo rozpočítávadly. Pro místní to byla velká čest. Z těchto časů se dochovalo i množství hečivých písní a halekaček, které se během celého odpoledne zpívaly.
Pokud vyjde počasí na šestou neděli po Velikonocích slunečné, vaječina se smaží ve všech koutech naší republiky. Ať už s rodinou, přáteli, sousedy. A často to bývá vítaným zpestřením i v Domovech důchodců. Kdy se sejdou jejich obyvatelé na zahradě a užijí společně odpoledne. Mnohdy jim k tomu přijde zahrát oblíbená cimbálovka. Aby si mohli zazpívat písničky svého mládí. Babičky se rády připojují do přípravy vaječiny. Roztloukáním vajec a krájením všeho potřebného. A posléze i pečlivým mícháním. Aby se vaječina nesrazila. Dědové zase rádi zastanou pozici obsluhy a podávání občerstvení.